úterý 4. srpna 2009

Balím to tu

Když člověk prožívá náročné životní situace, vyhrocené, nepříjemné, plné emocí, nepochopení, rozhořčení, omylů, nesmyslů, hádky, pře, nesouhlasy a jiné nelibé věci, je o čem psát.
Má to nádech expresivna a převahu subjektivna.
To samé platí o cestovatelských zážitcích; zažíváme nové, nepoznané, zajímavé, vzrušující, drobně komplikované životní situace, se kterými se vyrovnáváme po svém a leckdy svérázně, leckdy se sebezapřením, leckdy i s překvapivě chladnou a klidnou hlavou.

Ne, že by se mi za poslední dobu něco z toho nestalo. Cestuju co to dá, dnes mám první, pouze svůj, volný den někdy tak od půli června. Je fajn mít co dělat, ale i odpočívat se musí. Stejně tak jsem zažila dost nepříjemné situace o kterých ale z mnoha důvodů nebudu a nemůžu psát.

A co když je člověk šťastný? O tom se nedá psát donekonečna. Jednak to raději prožívám, jednak jsou to vesměs stále ty samé pocity, jen různě intenzivní. V neposlední řadě se tyto zážitky dají označit za více či méně soukromé až intimní:-)

Co s tím? Otevřu blog zase až někam pojedu. Mám v merku Benelux, ale nejdřív jsem si slíbila, že udělám alespoň toho bakaláře;-) Ono to stejně může být jinak...třeba můj další blog bude svatební:-D
Amerika byla velikým tematem a je načase ho, po roce a kousku, uzavřít.

Zavírám ho šťastná, spokojená, s úžasným přítelem a ještě báječnějšími přáteli po boku. Ve škole jsem spokojená, tábor se nám povedl, roveři šlapou, plány jsou a zbytkem se nechám překvapit.

Mávám na rozloučenou!!
...A široce se usmívám.

úterý 23. června 2009

Prázdniny

Mám už nějaký ten den. Rozložení předmětů a zkoušek na ZČU má zajímavý model, tedy asi tak, že v ZS se člověk probudí děsně brzy, pak lítá z budovy do budovy a domů se vrátí děsně pozdě a padne akorát tak na postel a za vlast. Náročný je ten zimní semestr...i co se zkoušek týče. Letos jsem jich měla 7, příští rok mě jich čeká 6...a každá z těch 6ti daleko horší než těch původních 7 dohormady. Zato LS je dobrý. Teď jsem měla 2 zkoušky, takže od začátku června se flákám:-) A příští LS mě sie čekají 4, ale všechno bude a pude:-))

Flákám se táborovými přípravami, nic nečtu (nic povinnýho), dny proplouvám tak nějak jak se mi zrovna chce. Mor je seriál How I met your mother. Učím se vařit nové omáčky a guláš dlouho nechci ani vidět. Zítra KONEČNĚ jedu do Prahy za Kikou.... i když z původního minulého týdne a původně přespávacího výletu se stal výlet celodenní s večerní cestou na západ. Nevadí. Proč by mělo, hlavně že ji uvidíííím:-) No a dnes večer v Plzni ještě stihnu MOA poradu (poslední před letním kurzem, juhů) a přespání u slečny Bc. Zou. Za dva roky třeba taky budu Bc. Méďa. Bc. Marie. Zní to... zní to tak akorát k ničemu, takže si to stejně nikam psát nebudu. :-D

Není to špatný, mít volno, ale dopředu se děsim příštího roku. Děsim i těšim. Těším se, jak zase věci dostanou nějaký řád a jakž takž pravidelnost. Tu mám celkem ráda. Nikoli stereotyp, ovšem. Ale nejdřív teda ty prázdniny. Páááánejo. Až jednou fakt budu makáč a nebudou žádný velký prázdniny... To je trochu děsivá představa.
Nekonec je teda dobře, že mi to studium potrvá tak dlouho:-D

čtvrtek 4. června 2009

A taky fotky?





Jsem nově ostříhaná!














A byla jsem sportovat! Na kole jsou nejlepší pivní zastávky:-D










V okolí Staňkova roste hodně narcisek. Hezký kytky. Skoro jako já:-)))













No, a tohle byl pokus o koláč. nakonec z toho byly 3 a ještě nějaky prďolové dezetrové.

Chcete nový článek?

Ok!
:-D

Poslouchám Dandy Warhols- "Bohemian Like You" a mám chuť říct whoooooooooooooohooooo.
Asi tak na všechno, co se poslední dobou děje.
Od úterka jsem dokončila sběratelskou kolekci letního semstru, poslední podpis je tam, v tom malým modrým sešítku a je to bezva pocit.
Horší to mají ti, co ještě drtí....a svými nervozitami drtí i všechny kolem. Nejlepší je čekání na chodbě před zkouškou:-D
Nicméně, whooohooo a jedeme dál.
Přemýšlela jsem, co s načatým volnem. Pár dvouhodin mi zabralo sestavování rozvrhu. Sranda, když se tam člověk nemůže dostat, a pak, když mi to zahlásí: Tento předmět si nesmíte zapsat, protože byste překročil možnou hranici předmětů. Whoooohoooo- příští rok buzde drsnější, ale těším se na něj.
Budu nadávat, až mě missis Vejvodová vykáže z morfologie a paní Vejvodová si zaťuká při syntaxi na čelíčko. To mi zamrzne úsměv.

Ale pro teď- yeah!

Volníčko, prázdninky, přípravičky na táboreček. A potkávání přátel! Paráda. (Výzva Sedmikrásce: Funguje ti ten mobil nebo? Nebo kam se mohu obrátit, které sekretářce volat o zamluvení termínu?)
A koho ještě uvidím? V pondělí odpolouvám nach Kynšperkov a okolí:-)

Ou jééé!

středa 20. května 2009

Zítra

Tak. (nemá se začínat slovem tak)
Tak zítra mám první zkoušku.
Bude dobrá. A tím dobrá myslím dobrá jako nejhůř DOBRÁ! (další stupně neexistují stejně jako další termín takže je tu varianta dobrá a dobře dobrá a v nejhorším dobrá, dobrá a nelezte mi na oči:-))
Zázrak, štěstí a všechny zaťatý pěsti mi můžou přinést i velmi dobrou známku.
Na výborně se naučím někdy jindy. Až nebudu v jednom týdnu honit zápopčty, seminárky, opilé učitele a lelky.

pondělí 11. května 2009

Jako ta kráááááva

To jsem se zase jednou vytočila. Až extrémě, řekla bych. Možná neúměrně situaci. Pozitivní je, že o tom vlastně nikdo neví (a nemusel vědět), páč se to odehrávalo uvnitř mě samé. Teda Honzíkovi přišla sms a něco málo tuší i Vojta z další sms, ale jinak nikdo. Jen Marie a její pocit bezmocnosti.
Ach, ta krutá bezmoc. Potvora je to.

To je totiž tak: Měla jsem mít dneska referát. Ten referát, kvůli němuž jsem už pana profesora otravovala několikrát, poněvadž mi (nám) ho pořád přesouval na neurčito. Před dvěma týdny jsme se jasně dohodli na dnešní datum. Minulý týden ho potvrdili. Jedna věc v cajku.
Druhá byla horší: kolegyně, se kterými jsem na něm měla spolupracovat, se ukázaly neschopny odepsat na mail, přijít na domluvenou schůzku, a s čím dnes přišly, jakože "je připravené na ten referát", to teda bylo.... málo. A trochu z tématu. Ale pořád jsem si říkala, že to půjde zachránit.

Nicméně kolegyně s jiným referátem před námi si pustily pusy na špacír a neuvěřitelných 90 minut mlely o seriálech a telenovelách. Doprčic, mě nezajímá přesné herecké složení Esmeraldy ani Ordinace v růžové zahradě!!!

Samozřejmě se na nás nedostalo. Jedna z těch dvou, co se mnou měly dělat referát začala dělat držky, že na příští hodinu nemůže a že chce zápočet hned, já byla nafouklá už hodinu z těch ukecanejch tam vepředu a taky z toho nehoráznýho vedra. Ne třída, sauna to byla! Takže on jí dal zápočet za NIC a já musím přijít příště a zachraňovat tam před 20ti páry očí situaci a dělat, že všechno je ok. Není a nebude a já jsem pěkně vytočená. Sakra. To je fér. Nechodila na hodiny, neudělala nic a má podpis.

Bohužel, a to je velice politováníhodné, v tomto měsíci květnu jde hlavně o ty podpisy, o ty především. A ještě dva týdny o ně půjde a já teď musím přemýšlet, kam a jak to všechno přešoupu.

Ovšem v červnu to bude dobrý. Červen bude potkávací;-)

sobota 9. května 2009

Dnes je 9.5. 2009

Poslední dva měsíce mě stále trápí "noční můry". Nevím, jestli to jsou noční můry v pravém slova smyslu (takovéto jak vás někdo honí a vy nemůžete utéct, nebo jak se člověk někam propadá, a padá tak, až sebou ve spánku cukne a probudí ho to). Každý má svoje noční můry, stejně jako strachy a obavy a zážitky. Az mých zážitků se staly ty sny. Amérika. Je to totiž přesně dva roky (DVA??? WOW....dost dlouho už...), co jsem si to štrádovala nasupená jako Etna a Stromboli dohromady a zkratkovitě zalítla do Student Agency s tím, že "rozhodně, okamžitě chci odjet pryč!" zamávalo se kouzelným proutkem a stalo se.

Jenže se mi to teď vrací ve snech- moje americké působení. Pořád se mi vrací situace, kdy se něco nepovedlo, kdy bylo něco špatně, kdy jsem se třeba já zachovala blbě (ale v tu dobu jsem si samozřejmě říkala, že já jsem ta, kdo to ví nejlíp, ta, kdo tomu rozumí a další pitominy, které akorát přinesly spoustu ještě pitomějších nedorozumění.). Klasicky se vrátilo ono slavné a nikým nemilované KDYBY.

Moje sny jsou ho plné. Kdybyh udělala tohle, kdyby se nestalo támhleto. Zdá se mi to téměř každou noc. Vyjma těch, kdy padnu jako podťatá a nevím o sobě až do příchodu dělníků, co stále ještě nantřeli ten bláznivej panelák. Dneska se mi zase zdála historka o Bahamách. A ve snu jsem si říkala, že kdybych jen maličko ohla záda a slevila ze svojí tvrdohlavoti, mohlo to být všechno jinak.

Jo, jinak, ale až moc jinak. Po tomhle jiném scénaři se taky ale zdají jiné důsledky. Dejme tomu, že bych tam jela. Pak bych ale neodjela z USA dřív, což by znamenalo, že bych nikdy nebyla s Honzou, protže by se tak vynechal zlomový moment- vandr do Slavkovskýho lesa a ani ten tábor by se nekonal.... Kdyby a aby a coby.

A tohle je dost schizofrenní. Chtěla jsem napsat že nevím, proč se to děje, ale to bych asi lehce kecala. Tuším to.
Blíží se zkouškové a semestr finišuje. Jestli se probiju přes následující dva týdny, mám to de facto v kapse. Skoro. Skoro:-) A s tím přichází zjišťování, že nemám ještě tuhle seminárku a tenhle úkol a že teď píšu test a do ČT musím přečíst knihu a pak další test a pak už hned zkouška. Do toho se mi po delší době zaplnily víkendy tak, že ani nestíhám jet na divoký západ- domů.

Minulý týden byl ObRok, teď máme závody (jedu tam AŽ večer:-), příští týden přípravný MOA víkend kdesi v hlubinách Šumavy, a protože toto je slušný blog, nemůžu ani napsat kde:-D. Tento víkend mi nabourává učební schéma asi nejvíc, bo po něm následuje zkouška, a já se asi zase dám na třítýdenní kurz modlení, abych to nějak doklepala.

Jejej, to toho je:-)

Ale asi lepší nabitější program než nudný. Nějak SE TO zvládne, to se ví:-)

Jo a zdravim všechny ty, co i přes moje psací výpadky stále občas chodí mrknout na to, co je u Marie nového. Chtěla bych vám slíbit, že články budou. Všechno bude. Fotky a tak. Červen se oproti květnu rýsuje vesměs volný (zase až moc volný, ach jo), takže asi budu psát:-)

(S)Mějte se!

středa 1. dubna 2009

Mail tatkovi

Ahoj ahoj!
Tak to vypada, ze nez prijde nova simka budu s tebou fungovat po mailu...pres tyden totiz nevim, jak ses v praci a nechci rusit, mas jiste dosty svy prace:-)))

Mam totiz v telefonu jen 15 Kc (omylem jsem nekomu volala, a vzalo mi to celych velkych 10 Kc:-D ). Nicmene, ono to asi ted uz nejak zvladnem, dokud muzu prozvonit, abys zavolal zpet, je to ok.

Psali jsme vcera test, a teda zrovna bylo venku tak krasne a ja se musela ucit...a vubec me to nebavilo a moc mi to do hlavy nelezlo, ale ukazalo se, ze i mala priprava je dobra, a ze chodit na prednasky se vyplati, takze ve vysledku jsem to dala na plnej pocet- 10b. z 10. Jsem spokojena. I kdyz jsem teda jednu otazku opsala od sousedky, to se priznam hned;-)

Zitra jedu do Stankova (tesim se, tam je to takovy v pohode, ze si clovek i odpocine...navic uz tam funguju uplne samostatne, takze minulej vikend se stalo, te tatka a Honzik oba jeli na ping pong, mamka jela za babi a ja tam zustala cely den sama. Tak jsem pekne vysala, vytrela, vyprala tri pracky pradla a prevlikla postele a jeste si stihla precist knizku a pozor- UPECT BABOVKU!!! To je vykon, co?:-)) ). A prislo mi to fajn, vis, nikdo mi nestal za zadama, mohla jsem si vsechno v klidu udelat...trochu sneci tempo, ale co by ne...jen teda jsem se musela smat protoze jsem si pripadala vazne jako poslusna zenuska- totiz to pradlo bylo vesmes Honzikovo (ja tam mela 1 triko a nejaky spodary)...a ta babovka se nakonec povedla...akorat jsem dala do formy moc strouhanky, tak byla na povrchu malicka vrstvicka...a celou dobu jsem se bala, aby se nepripekla, a nakonec tam jeste chvilku mohla bejt...ale sampozrejme vsichni tvrdili, jak jim chutna a ze dobry:-))

Takze tak...pred chvili jsem skoncila s domacimi ukoly na zitra (prekladala jsem spanelskou preambuli do cj, docela prace, jeste ze na seznamu je slovnik... A to nemluvim o tom staroslovenskym textu pred dvema hodinama:-)) Na to uz ale misto netu byly uceny knizky.

Zitra teda jedeme do Stankova, cestou se stavime u Honzikovo babi, trochu ji s necim pomoct, a o vikendu mame naplanovany 2 vylety. Jeden do Koutu na Šumavě, je tam takova cca 20km (no, spis mam zase velky oci a je to se zavrenyma ocima tak 10, vazne netusim) trasa pres 3 zriceniny, to by mohlo byt fajn, a v nedeli chceme jet nekam k Linim, pry se tam daji najit zkameneliny. Treba se mi povede nejaka najit a ja ti ji prinesu. Suvenyr z cest:-))

A ted uz jdu na kute. Jo, tati, prijedu pristi tyden, asi ve CT, jeste samozrejme upresnim, ale pocitej se mnou.

Mej se moc hezky! Maruska


A tady je ta babovka. V telefonove kvalite:

středa 25. března 2009

Tak souhrnně, část 2.

A co mám v diáři dál? Drobné drobnosti, velké důležitosti, zkratky, upomínky...
Třeba tu, že přijede Kika (časově to bylo mezi Nezmary a TOPem). A ona vskutku přijela. Oslavily jsme dodatečně moje narozeniny a dlouho, předlouho jsme si povídaly. Mile, upřímně, zvídavě, tak, jak to umíme. Dlouhá doba uplynula od našeho posledního setkání. Pro některé důležitosti bych si přála bydlet v Praze. Třeba pro kafíčka a rozhovory s Kikou. Je to tak 40 na 40 (40 procent blízkých je v okolí Plzně, nebo se tam pravidelně vyskytuje, to samé platí o Plzni. Zbytek je roztroušen všude možně...Bude OBRok! Hodně lidí uvidím, s hodně bych se chtěla seznámit:-) Smělé to plány, že?
Překvapení následovalo pár dní poté, na TOPu. Už dva roky salooňákům slibuju svoji účast tam. Jednou do toho vlezla jiná akce, jindý jiný světadíl, ale ľetos jsem byla rozhodnutá slovu dostát. Program mě sice maličko vyděsil (detektivky, temné gangstersky, tíživé dokumenty...) ale lákalo mě vidět Světlušku, Okouna, Kačera, ketrý mě vyměnil za frisbee... Nakonec to byl dost pohodový víkend. Akorát jsme si z něj kromě těžkých hlav odnášeli všichni i proleženiny (prosezeniny) 3. stupně:-) Se Světluškou jsme si udělali luxusní gaučík, přinesl k tomu i deku a sušenky, paráda. NAkonec jsme většinu času strávila v dokumentárním sále (všechnu). Dost mě rozhodil film Klass o šikaně. Hodně dost. A dostala jsem i dáreček k narozeninám- čokoládového Méďu a přáníčko! Jů já se mám (měla)! To největší překvapení však přišlo v plesových šatičkách...KIKA! Kdo by se nadál, že se tak brzy uvidíme. Cestu z plesu vzala do Prahy přes Hradec a nakonec jsme jí ukecali, aby spala do rána. Cesta zpět tak byla o sto milionů příjemnější:-) Ještě bych mohla vysvětlit, co to TOP je... v podstatě skoro 24hodinové promítání filmů ve dvou sálech. Náročná to věc.



A pak hned začal LS, zamtený, jako obvykle, se spoustou chození na studijní a ujasňování si co a jak. Tenhle semestr asi přečtu hodně knížek. Už jsem zvládla asi 6 a od včera jsem pohroužena do Egona Hostovského: Cizinec hledá byt. On nám to pan Staněk vylíčil tak, že u toho vykouříme minimálně spoustu karbiček cigaret, nebo pokud nekouříme, tak u toho budeme věčně ožralí. Což vzbudilo mou zvědavost a hned jsem běžela do knihovny:-)) A zatím, jsem před půlkou, je to pěkně čtivé. Trochu záhadné. A rozhodně nemám pocit, že bych musela exnout ten rum ze skříně:-D On pan Staněk je zajímavá osoba... málo chodí na semináře (byla tam zatím 1 ze 4), když už přijde a přijde včas a od správný učebny, mluví na nás většinu času francouzsky a stejně nás hned posílá domů... A to nemluvě o... Zajímavý pán. Trochu mě ta zkouška s ním děsí.

Na bytě nám vyměňovali okna a to teda taky bylo něco. Bordel, sprostí dělníci, co neví, kam dřív s očima. Měli jsme s tím trochu problém, nebyl kdo by tu mohl být a zachránil nás Honzík. Jeden den tu s dělníky byl místo nás. Teď dělají fasádu a já už ty vrtačky slyším i ve spaní:-)


A když jsem u toho Honzíka... tak on jsou moje víkendy. Staňkov a okolí. Co jsme dělali? To publikovatelné jsou třeba sobotní ping-pongové zápasy (fandím:-), nebo výlety do okolí, zajeli jsme si tuhle do Domažlic (čemuž se teda všichni doma divili, proč zrovna chci tam, ale já tam naposledy a poprvé byla v sedmé třídě na jeden půlden a to jen na náměstí). Tak jsme je prolítli, dali si pizzu, vystoupali na vtrný Vavřineček, koupili kytičku, a zase jeli domů. Pěkný půlden. Večer pak byl sraz s našimi kamarády, a odtud si nesu veliké ponaučení do budoucna, tedy, že už nedávám debilní otázky cizím lidem. Taky jsme byli s jeho bratrem a BArčou lovit nějaké ty krabičky plné věcí, co se válejí všude po republice...kešky, nebo jak se to píše. Žádnou jsem nenašla:-( Ale jedna z vesnic, kudy jsme šli, měla echt komunistický uvítací nápis:


Málo jsem se nasmála:-))

No, a teď aktuálně jsme v neděli byli na pivě s Okounem a pak i s Digim a Hejkym. Původní plán byla vinárna Hrozen, kde ale mají v neděle zavřeno. Další cíl bylo najít COKOLI otevřeného, což se jevilo jako nedělní nereálný plán. Skončili jsme v nekuřáckém PUBu, kde nás navíc vystopoval Digi, tak to nakonec bylo místo ve třech v pěti. A dobré to bylo. A prý je Okoun nějak vysoký:-D

Tak asi tak...ještě se stalo samozřejmě víc věcí, třeba ten starý, bezdomovsky vypadající pán na přednášce, nebo již zmíněná langoš párty a na ní navazjuící bramborák párty, úklid klubovny a výroba první roverské nástěnky, moje první přednáška na ČVUT, návštěva nedávno otevřené Techmanie (jo, tam to bylo obzvlášť dobrý, hlavně sekce hlavolamy:-)) a další věci, ale to by to sem Maruška musela psát hned:-) Snad příště. Teď už na mě čeká ta snídaně, konečně!:-)

Tak souhrnně, část 1.

Podívám se diáře. Moment;-)

Supr. A podle blogu taky supr. Jsem to ale psací lenoch, co? Takhle to šidit. Ale teď se budu snažit. Anička Hornička Zoubeček Dušička (nebo jak si to ta holka schizofrení říká) před půldnem přistála v Americe. Pořád mi nebyla schopná říct, kde přesně. Ale bude tam následující 3 týdny hrát s orchestrem (nebo kým vlastně, ona je ohromě hudebně činná) v zábavním parku (minimum času) a vozit se na atrakcích, ZDARMA, (maximum času). Teď by měla mít cca půl třetí ráno (jestli je na správným- východním- pobřeží:-))).

No a to mě maličko inspiruje a připomíná moje psací, americké, období. Škoda v něm nepokračovat. Poslední klouný zápis byl někdy kolem 9. února (COŽE?!?!) a to o koncertě Nezmarů... ortoped a můj zofalý výkřik do tmy se moc nepočítá. Od té doby jsme s Jeníčkem byly ještě několikrát na kultuře. 4. bžezna zase v Holýšově ale na panu Schmitzerovi. elou dobu to bylo nejisté, jestli jako jo, nebo jako ne. Honzík měl jet totiž plesat až do dalekého Brna za "jeho" slečnami z Ústí nad Orlicí, ale ten, kdo měl koupit lístky, je nekoupil. Já zase nevěděla, v jakém přesně budu stavu po Langoš párty (ten večer jsem baly ve stavu naprosto jednoznačném- přežraná!). Ten den navíc Schmitzerovi konkurovala Absinth party pořádaná Martinem, která se však včas posunula o týden dále, a kam jsem nakonec stejně nešla, neboť jsem chtěla být vyypaná na další kulturní super éňo ňůňo zážitek- Národní divadlo! Btw. Schmitzer byl dost vostrej chlápek, zvukaře seřval do kuličky, pořád něo zapomínal, měnil, přeříkával se, vynechával.... zajímalo by mě, nakolik to bylo divadelní vystoupení a nakolik pravda. A zároveň doufám, že to nebyla pravda, jen to divadelní vystoupení, to by na tom byl jinak už vážně blbě.


A teď ta národní lahůdka. Ona tam byla Čertík nedávno a nějakým způsobem zjistila, že až úplně na horu všech hor, těsně pod dtřechou se nacházejí jakási "znevýhodněná místa" jen za pouhých a studentsky báječných 30 Kč. Do Národního! Chápete? 30 Kč!! Hlavně, když už dvě řady pod námi, stále znevýhodněni sloupkem (to bylo tak, že strop podpíraly takové tenké sloupky, přes které nebylo malililililililililinkato vidět, ale vždycky se dalo nahnout a vidělo se zase krásně,a Čejný tam ten sloupek navíc ze svého výhledu navíc vůbec neměl) stály lístky (dle našeho šmíráckého oka) 100 Kč. Měli jsme prostě štěstí. Tedy alespoň v tutom (řekli by plzeňácííí). Původní složení mělo být Ivča, Alča, Honzík a já. Ivča onemocnělo, čímž s eto celé zkomplikovalo, jelikož ona měla lístky a měla ubytovat Alču. Ale pořád jsme doufaly. V tom doufání jsme si s Alčou zajely koupit i lístek na studenta. Tiskli nám ho nadvakrát, kvůli nějakýmu erroru. Rozešly jsme se každá na svoje hodiny, sedím si tam, klídek, a pak mi najednou něco vnuklo, abych se podívala na ten lístek znovu. Šestý smysl nebo co. Datum bylo špatné! Tak znova. NAštěstí slečna byla ochotná. Jenže hned druhý den nastalo velké noční psaní a řešení a komplikování a ulehčování a koumání a vymýšlení a kdesi cosi, z čehož vyplynulo, že Ivča nesmí jet, Alča nemůže jet (nemá kde spát atd.). Nahonem jsme sháněly někoho, ať nepropadnou lístky. Zkusila jsem svůj agitační um zaměřit směrem na icq, kde ale jako napotvoru nebyl snad nikdo z pražáků. Nakonec jsem odlovila do svých sítí Čejnýho. Přemlouvala jsem ho notnou chvíli a ono přemlouvání si i uložila, protože to zároveň bylo vážně dost vtipný. Síla Národního (nebyl tam ještě nikdy) a síla třicetikoruny ho na nakonec zlomila (byť to znamenalo jet do Veselí v obleku a jít do ND s krosnou). Balet málem ne. Ještě se nám povelo odlovit Žábu a bylo to. Představení to bylo krásný. Krásné kostýmy, dobrá hudba (až mě udivilo, kolik toho z Labutího jezera znám!). Vida, vlastně, to představení bylo Labutí jezero (balet) od P.I. Čajkovského. Na to, že to mělo přes tři hodiny to i rychle uteklo a dalo se to pochopit, jen ke konci první půlky byl nějaký bál a oni tančili (překvapivě), ale zatančili to, uklonili se, a zase začali tančit to stejné, pak po jednom, pak hromadně, a zase po jednom, až jsem se úplně začala ztrácet, o čem to teda vlastně tančí. Tuhle část jsem vážně moc nepochopila. Trochu jsem se děsila druhé, jelikož jsme všichni měli ohromnou žízeň, ale ta utekla neuvěřitelně rychle (na to, že doba trvání byla shodná s tou první). Párkrát kmitli nohama a byl konec:-) Sešli jsme s národního nebe (a to skoro fakt jo, když jsme šli nahoru a pořád stoupali a pořád zatáčeli a zase stoupali...ááá galerie...konečně...neee...to není naše! A zase stoupali...:-)) )a dali se téměř na zběsilé úprky na tramvaje (Žabka měla hlad, Čejný musel chytnout vlak a my měli žízeň). Zakončili jsme to s Honzíkem na pivíčku, druhém, třetím a dopodrobna to celé znalecky rozebrali. Vřeje doporučuju!

A na závěr první, tak trochu kulturní části přidám malý zážitek, za který mi Honzík poděkuje:-D

Sedíme v tom divadle, čekáme na začátek, očumujeme lidi. Přišla paní s programem a ptá se, jestli někdo chce. V tom se Honzík vymrští a zavolá: "Já bych si vzal!" Paní: "Tak padesát korun!" A Honzík:" Tak bych si nevzal..." Což u nás vyvolalo okamžitou, očekávanou reakci: smích. U paní pak kyselý úsměv, u okolosedících, kterých už tam bylo plno, pobavený úsměv.

Mimochodem, věděli jste, že i v Národním se prodávají lístky "na stojáka"? Byly za námi, a bylo jich dost.

neděle 22. března 2009

Sokolovsko-kynšperský víkend

Jen ve zkratce aby všichni uctiví čtenáři tohoto blogu tak trochu tušili, cože se se mnou za poslední víkend dělo a rovnou i zkusím přislíbit, že v brzkém budoucnu přibyde nějaký prima článeček o tom, co se mnou v době více či méně minulé bylo.

Ono se toho neděje málo, ba naopak, ale díky technologii facebook většina shrnujeme své bytí do jednoduchých vět, tzv. statusu typu Maruška: bla bla bla... A odtud tedy čerpáme informace o sobě navzájem. Je fajn to mít všechno takhle pohormadě, je fajn šmírovat, co kdo dělá, jak se má. Zejména mě baví kategorie Fotky. Přidávejte, moji milí, jen je tam přidávejte. A pak snad i já zase něco přidám:-)

Nicméně, blog mi sice lehce stoná, ale neumírá. To v žádném případě. Psát budu. Vážně. Tak teď pár z toho, co jsem zažila před několika desetihodinami:-)

Honzík se byl slušně pozdravit mou rodinu, což se skládalo z úklidu sokolovského bytu a posléze velké přescelounoctrvající pitky s mým tatínkem. On už má játra vytrébovaný, takže jsme za ním lehce pokulhávali (já asi tak o 40 kilometrů:-) Ale bylo to fajn fajnový, uvolněný, ukecaný, usměvavý a proložené pivíčkem Velvetem. Mňamka to byla. Trochu jsem si říkala, když jsme po páté vyráželi z domu, co si tam do těch deseti budem povídat (jít domů v devět mi přijde jako blbej čas). Chyba! Ve dvanáct jsme se teda jakože začali zvedat s udivenými pohledy, kdo že nám to ukradl ten čas. Fakt supr. Mám radost z těch mých "chlapů":-))

Sobota byla procházková. Ráno jedna velká, navečer jakbysmet. Doplněné focením všeho možného i nemožného. Taky jsme hodně spinkali. Nebo odpočívali nebo jak to mám správně nazvat:-) A hlavně jsme v poledne změnili lokalitu na Kynšperk. Večerní program v podobě Čertíka nám nečekaně vybouchl a tak jsme snad poprvé, co jsme spolu, zasedli k TV na "megafilm" od osmi. Mega mě z toho bolel bok:-)

A neděle? NÁVŠTĚVA U PAMPE!! Představila nám svého přítele a svou kamarádku angínu. Zase. Jéje:-( No, moc jim to sluší, co k tomu říct.
A teď se chystáme na rande s dvoumetrovým Okounem. Ale o tom až pak;-)

neděle 8. března 2009

Moc kecám

Někdy více než je zdrávo, a více, než by bylo příjemné všem zúčastněným.
Taky mám blbý otázky.
A vůbec nejhorší je, že nezřídka překročím slušnou mez a zabrousím do pomyslných tabu témat, o kterých "se nemluví". Nemluví. Ne na veřejných místech s téměř cizími lidmi.
A ani s bejvalkama se takovýhle věci nerozebírají...

Musím si už vážně začít dávat bacha na pusu.
Nechci znova zažít včerejší večerní serenádu. A ranní výčitky nepřeju vskutku nikomu.

středa 18. února 2009

Kontrola u ortopeda

Původně po sérii fotek v předešlém zápisu měl následovat jiný článek: o tom, jak mě v knihovně zastavil jakýsi mladík (no, zastavil, vyběhl za mnou na chodbu a seběhl půlku schodů, aby mě zastihl), nejdřív se pokoušel nezávazně konverzovat stylem: " Kde je Mozartova ulice?" a pak na mě vybalil, že by rád na mě kontakt, mail nebo telefon... A jak jsem se cítila divně a trochu potěšeně, že je o mě zájem, a že si mě někdo všimne jen když čekám frontu u knihovnického pultu, až mi odpípá tu nálož poezie do předmětů na letní semsetr.

Ale o tom to nebude...

Rutinní kontrola po třech měsících. Tak, jak se to dělává. Koleno už dávno nebolí, jen občas se připomene, jdu-li ze schodů. Proto ho na schodové disciplině trénuju často. A i tak, po pár metrech se zase rozchodí, rozhýbe, tlak v koleni zmizí a ta nepatrná bolest- už o ní dávno nevím. Jindy žádné potíže nemívám. Ani nejmenší.
A přesto- pan doktor nebyl spokojen. Ba co víc, čeká mě v pondělí dvojitý rentgen. Proč? Vždyť nebolí!! A další série prášků. Přesně těch tabletek, co jsou tak veliké, co by měli brát důchodci a ne dvacetiletý slečny. Těch tabletek, po kterých se mi chce tolik spát. Co jen budu dělat?

A to jsem si ještě nedávno říkala, jak se mám fajn, jak mě nic netrápí, a že nemám co na blog psát, protože v mém světě plném šťastné euforie je všechno až moc prima na to, abych se tím bezostyšně chlubila na blog. Líp se přeci čtou cizí problémy, nebo?

Hm... poslední týden nad sebou pochybuju opravdu hodně. Studuju češtinu a na vedlejší sloup jsem se kvůli svojí hrdosti vykašlala. Vykašlala- dočasně. Prvák mám splněný a uznaný. Ale pochybuju, že bych naskočila do vlaku, od něhož vidím jen koncová světla- a to hodně matně. Mluvím víc anglicky než německy, ale fakulta seznala mou angličtinu za nedostatečnou. Německy se učím x let, a přesto jsem žabař, lepl co neposkládá pořádně vedlejší větu, a když, tak musí dlouze přemýšlet. Nechci dělat předměty., co nemají smysl- a němčina je jich plná. Navíc (a to je překvapivé, že) v němčině:-)
Česky alespoň umím...a i když zase většina je téměř k ničemu, alespoň umím naformulovat větu. Skoro bezchybně:-)

Řeším proto ne bakaláře- toho stejně dělám pouze z češtiny, ale co bude dál. Ztratila jsem dva roky. Jeden vlastní vinou, druhý zčásti nevlastní. Už i na mě doléhají ozvuky byrokracie. Vždycky jsem chtěla být paní učitelkou. Navzdory odrazování všech učitelek, které ke mě byly tak vlídné, ale na druhou stranu mi rázně "doporučovaly" dělat cokoli jiného, Učitelství prý zabije část mého já. Já to naopak beru jako velkou výzvu. Zvolila jsem si cílovou skupinu, s níž pracuji od svých 16- střední školu. Přijde mi to jako logické vyústění mého působení ve skautu. No jo, ale vezmou mě? Černou ovci fakulty, co nedělá vedleší sloup, jehož znalost se předpokládá? Smutné je, že o tom tady na ZČU rozhodují SCIO testy...ba co víc, že pro letošek navíc třeba vůbec neotevírají angličtinu pro SŠ (jediná kombinace, kterou bych chtěla s češtinou...).
Kam půjdu? Do Prahy? Tam je nával jako blázen. Na Jihočeské univerzitě raději tyto obory nemají vůbec...

Prozatím jsem to maličko odložila na neurčito, tyhle zdánlivě beznadějné předstay mě trápí asi předčasně. Ale přesto- říkám si, že pokud o to opravdu tak stojím, musím s tím něco dělat už teď. Nesedět s rukama v klíně a nečekat, že se na mě usmějí a poděkují mi, že se na tam vůbec hlásím. Takových nás je tisíc...

A pak, ve svých myšlenkách zacházím ještě dál: co takhle magistra úplně z jiné sféry- neučitelské? Ale co? A je něco takového? Často je to navazující.... Hnacím motorem těchto smělostí je fakt, že se v budoucnu nechci cítit zas tak blbě. Plat stavaře a plat učitelky je neporovnatelný. A já jsem ta mínusová, já. Sice umím vystačit s málem, ale chtěla bych jednou svým dětem dopřát víc, nechci celý život na něco šetřit.

Tak mám to risknout? Mám se vzdát svého snu, který se mi rozplývá víc a víc každým dnem? To je těžké říct. Právě čtu publikaci o šikaně (pod vlivem filmu Klass z TOPu) a zvedá se mi z toho žaludek. Jak jsou ty "děti" zlý, jak moc si umí ubližovat... A říkám si, jak proti tomu může pedagog bojovat? A jsem natolik schopná to rozpoznat? Kdy je to škádlení a kdy je to vážné? A co když si proti mě postaví hlavu pár sígrů, se kterými nehnu? Jim pětky nebudou vadit, vysmějí se mi leda do obličeje. Co s nimi? Bohužel šikana je v dnešní době téma "altuální" (avšak je nutno přiznat, že tu vždy byla)...

Mám asi existenční krizi. Ztratil se mi totiž cíl. Každý vždycky potřebujeme nějaký cíl, smysl, za kterým jdeme, pro který děláme maximum, něco, čeho chceme dosáhnout a v momentě, kdy to máme na dosah, si stanovujeme nový, aby zase bylo za čím jít, pro co žít.
A ten já teď trochu postrádám. Dám tomu trochu čas. Pak se uvidí. Mezitím se budu věnovat své bolístce- kolínku. Mimochodem- nešel by se mnou někdo plavat? Pan doktor totiž povídal...

úterý 10. února 2009

Obrázky posledních dní

Slavili jsme, plesali, maličko uklízeli, výletničili na jednu stranu k romantické chatě a na druhou stranu za Jiráskovou Lucernou, a aby toho nebylo málo, rozšířovali jsme si hudební obzory na koncertě Nezmarů.

My se zkrátka máááááááááááááááááááááme (rádi:-))









čtvrtek 5. února 2009

Nejsem ve své pisatelské kůži

Něco se děje, něco, proč nemůžu psát, ale ono se to vrátí (doufám).
Lehká tvůrčí krize, ačkoli námětů mám kolem sebe dost a dost:

- víno ve stylu "musíme-si-promluvit"... lidi jsou v tomhle děsný. Když už se zdá všechno ok, vytáhne se podpásovka a bum! Všechno je zase špatně. A ne že mi zase bude můj článek otloukat o hlavu!!! ... no, ale teď už snad to vypadá, že jsme i něco pochopili, takže s úsměvem a zvesela do nové etapy.

- letos opravdu veliká spousta narozeninových přání a dárečků, jako snad ještě nikdy. Možná i díky všem těm informačním kanálům typu ICQ a Facebook, kde balónky a dorty blikají ostošest. A je to fajn, protože i já občas zapomínám, ač bych neměla, a tohle připomenutí vítám.

- dvojitá oslava, která dopadla zdaleka mnohem lépe, než bych bývala doufala. Strašáci už zmizeli do polí a na jejich místě jsou fajn slečny. Pozvánka adresovaná do Ústí se ukázala jako skvělá volba.

- v den dvojoslavy ještě speciální minioslava v realizaci SPZetek, kterýmžto vřele děkuji...a na Jeníčka se zase musím nevěřícně usmát. A to jsem si myslela, že starého psa novým kouskům nelze naučit. LZE! A ti pak překonávají své učitelky.

- včera jsem se potkalaráno se Zou, odpoledne s Vojtou a jeho novou kočkou domácí a navečer s Tomem, Léňou, Martinem, Péťou a Luďou a zjistila, že už to není co bývalo. Vypiju dvě piva a mám dost. Hrůza se mnou :-/

- chystám se na TOP. A věřím, že to top i bude.

- zkouškovým jsem proplula se známkami 2, 1, 1, 1. 1, 2. Nestěžuju si a při vzpomínce na AA, DA a kDLB se musím usmívat.

- a aby toho nebylo málo, o víkendu se jde trsat.

Nestěžuju si;-)